Elektromagnetické pole a zdravotní rizika (IV)

Na téma uvedené v titulu byly v časopise Elektroinstalatér publikovány tři články (v č. 5 a 6/2003 a 1/2005) a volně navazující článek Elektromagnetická kompatibilita (EMC) mobilních telefonů s kardiostimulátorem (v č. 3/2005). Již před tím (v č. 1/2003) se doporučenými zdravotními ukazateli WHO, komise ICNIRP a stavebních biologů zabýval Ing. Karel Dvořáček v článku Účinky elektrických a magnetických polí na lidský organismus.

S odstupem čtyř let bude zajímavé vrátit se znovu k tomuto stále aktuálnímu tématu. Ve čtvrté části článku jsem ponechal stejné názvy kapitol kvůli snadné orientaci čtenářů - doplněna je nová kapitola o úloze médií, hodnocení rizik radaru, hypersenzitivita na EMP (elektromagnetické pole) a posouzení rizik EMP v místě bydliště. Obsahová stránka kriticky hodnotí současný stav pokud možno objektivně na základě vlastních zkušeností, které nemusí vždy souhlasit s oficiálními stanovisky či s názory různých zájmových skupin.

Elektrosmog, zátěž životního prostředí

Téma elektrosmog jako zátěž životního prostředí vyvolává stále obavy veřejnosti. Alarmující je tempo růstu pozadí elektromagnetického pole (EMP) v 21. století v souvislosti s rozvojem bezdrátových informačních technologií (IT). V provozu jsou například již tři mobilní sítě GSM a připravuje se čtvrtá síť na standardu CDM, kmitočet 410-430 MHz. MobilKom má licenci na standard CDMA kmitočet 410-430 MHz, v roce 2007 bude v provozu pět sítí UMTS třetí generace, budují se bezdrátové sítě Wi-Fi, mikrovlnné sítě a další. V roce 2005 bylo zahájeno digitální vysílání televize a rozhlasu a analogové vysílání poběží souběžně možná až do roku 2012. Říká se tomu mobilní revoluce. Nyní je mediálně diskutována příprava instalace amerického radaru v Brdech jako zátěže životního prostředí i vlivu na zdraví. U nás se projektují bezdrátové domácnosti, do kterých se "cpe" co nejvíce elektroniky (přitom stavební biologové v Německu přišli na to, že v takových domech se nedá spát, a při projektování respektují velmi přísné limity v místnostech pro spaní). Celosvětově se vžil termín elektrosmog (správný vědecký termín je neionizující záření). I když mnozí hned nic necítí a nevidí, přesto toto vyzařování na všechny působí.

Nejsem žádný odpůrce IT ani ekologický aktivista. Pokud ale stávající legislativní normy umožňují, že provozovatelé nemají prakticky žádná omezení, bude postupně docházet ke stále většímu znečištění životního prostředí a k nespokojenosti občanů až do okamžiku, kdy vznikne první vážný incident, který vyvolá seriózní zhodnocení a zájem médií.

Dotazy, které dostávám, se týkají zdravotních rizik. Občané chtějí vědět, proč došlo od 1. ledna 2001 skokově k desetinásobnému zvýšení zdravotních limitů (podle nařízení vlády č. 480/2000 Sb.) ve srovnání s vyhláškou MZČR č. 408/1990 Sb., která platila do 31. prosince 2000 (rozbor viz tabulka). Spoluobčané, kteří mají již dnes zdravotní problémy (subjektivní či objektivní) v souvislosti s nevhodným rozmístěním vysílacích antén či stožárů základnových stanic GSM, při řešení stížností tvrdě narážejí na neutěšený stav legislativy. Když se obrátí na státní instituce - ministerstvo zdravotnictví, ochránce lidských práv nebo ministerstvo životního prostředí - stížnost vždy končí odpovědí, že zdravotní limit podle vládního nařízení č. 480/2000 Sb. nebyl překročen.

Neutěšený stav legislativy se prohlubuje

Nestačím se divit, jak se legislativní normy harmonizují proti zájmům občanů, kteří nemají šanci se hájit. Prostor pro postižené občany se postupně zužuje. Zrušil se například zákon č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích, na jehož základě měl ČTU možnost uložit pokutu až 5 mil. Kč tomu, kdo provozuje zařízení, které ruší. Tato možnost v novém zákoně č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích chybí, místo ní je v § 100 povinnost provozovatelů zařízení rušícího provoz učinit vhodná ochranná opatření (bez jakýchkoliv peněžitých sankcí). Neprovede-li provozovatel rušícího zařízení ochranná opatření sám, provede je provozovatel rušeného elektronického komunikačního zařízení nebo sítě na náklady provozovatele rušícího zařízení. V nejhorším případě si postižený občan musí pomoci sám. Případný spor o výši efektivně a účelně vynaložených nákladů na ochranná opatření k odstranění rušení rozhodne soud. K tomu poznamenávám, že postižený občan nebude vstupovat do složitých soudních sporů, aby riskoval a platil právníky, na které nemá.

To znamená, že provozovatelé si mohou postavit vysílače prakticky kam chtějí, a jak bude dále analyzováno, problémy mohou mít nyní již jen se stavebním zákonem.

Může se zdát nelogické, že směšuji zákon o elektronických komunikacích, který se mimo jiné zabývá i rušením - elektromagnetickou kompatibilitou (EMC) - s vládním nařízením č. 480/2000 Sb., které je orientováno na zdravotní limity. Právníci nám poradili využít v případě sporů telekomunikační zákon, který má vyšší právní sílu než vládní nařízení. Například vysílač VKV-FM, který rušil poslech rádia i televize, musel být odstraněn, i když se operátor odvolával, že splňuje hygienické limity. Dnes by to již muselo proběhnout soudní cestou.

Mimo to mám zkušenost, že pokud se dlouhodobě ignorují problémy s rušením větším než 6 V/m, zdravotní rizika přecházejí v onemocnění (viz současné vleklé soudní spory v Itálii, kde došlo, prokazatelně vlivem elektrosmogu, v obci Cesamo k 19 případům onemocnění dětskou leukémií). Hematoonkologická klinika FN Brno v dokumentu pro pacienty Mnohočetný myelom uvádí, že byla prokázána souvislost mezi vystavením vlivu elektromagnetického pole silnějšího než 10 V/m a vznikem leukémie.

Je zajímavé, že 10 V/m je odolnost elektronických přístrojů, která nesmí být překročena v průmyslových podnicích, aby nedošlo k rušení, poruchám nebo k haváriím. Pro domácnosti platí pro přístroje hodnota 3 V/m , ale člověk (podle dnes platného vládního nařízení č. 480/2000 Sb.) musí vydržet až maximálně 61 V/m. To platí v kmitočtovém pásmu 2 000-10 000 MHz. Zdravotní limit je kmitočtově závislý v rozsahu 28-61 V/m. Čili odolnost osob (oproti elektronickým zařízením) na EMP je podle hygieniků až asi desetinásobná. (Zdravotní limit je kmitočtově závislý od 28-61 V/m.)

V následující tabulce je porovnání hygienických limitů pro obyvatelstvo ČR s limity ve státech, které nepřistoupily na doporučení Rady Evropy (RE).

Porovnání některých hygienických limitů pro obyvatelstvo (pro základnové stanice mobilních sítí)

Legenda k tabulce:

¹⁾ pro dobu expozice větší než 0,1 h (není-li uvedeno jinak)
²⁾ doporučení Rady Evropy č. 1999/519/EC (viz OJ L 199, 30. červenec 1999)
³⁾ nařízení vlády č. 480/2000 Sb. - platnost od 1. ledna 2001
⁴⁾ vyhláška MZ ČR č. 408/1990 Sb. - pro dobu expozice 24 h (platnost do 31. prosince 2000)
⁵⁾ Ordinance No. 814.710, 1. 1. 2000 - pro oblasti s dlouhodobou expozicí (domy, hřiště)
⁶⁾ Decreto n. 381, 10 settembre 1998 - pro expozici v budovách, v nichž lidé žijí nebo pracují déle než 4 h denně
⁷⁾ platnost od roku 2003; informace převzata z COST 281 Newsletter, November 2003, kapitola Short notes from COST 281 member countries

O ostatních státech informace nemám, snad Rusko a Čína mají limit 6 V/m.

Poznámka: Státy, které neakceptovaly doporučení RE, nemají problémy s tím, že by zdravotní limit 4-6 V/m brzdil rozvoj IT, a přitom ochrání občany před zbytečně vysokou expozicí EMP.

Komu tento stav vyhovuje?

Nad touto záležitostí jsem dlouho přemýšlel a přišel jsem k závěru, že legislativní normy se již při vzniku podřizují silným ekonomickým a lobbistickým zájmům a občan je pak při řešení stížností bezmocný. Vše se svádí na špatnou legislativu. Tato situace vyhovuje nejen operátorům, ale i státním institucím. Nevyhovuje však občanům, kteří mají různé problémy s EMC, ať zdravotní či technické.

S trochou nadsázky to obrazně vysvětlím

Hygienici

Odpovědní zástupci hygieny přes protesty svých kolegů ve výzkumu souhlasili s desetinásobným zvýšením zdravotních limitů a nyní patrně mají pracovní pohodu, protože cokoliv naměří, bude vždy vyhovovat s perspektivou 10-15 let, to jest do doby, než si z prostředí vyrobíme mikrovlnnou troubu o intenzitě maximálně E = 61 V/m. To umožňuje kritizované vládní nařízení č. 480/2000 Sb. Návrh na novelizaci tohoto vládního nařízení, aby tyto vysoké limity platily jako výjimka jen pro mobilní telefony, je stále odmítán.

Je zajímavé, že intenzita vyzařování mobilních telefonů při hovoru u hlavy dosahuje až asi 60 V/m.

Akreditovaná pracoviště EMC

Současná legislativa jim také vyhovuje. Vydávají protokoly o měření elektromagnetické kompatibility pro elektropřístroje, za které výrobci musí platit, protože aby mohli přístroje prodávat, tento protokol o EMC pro prohlášení o shodě potřebují.

ČOI

Ze zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky má provádět kontroly v terénu. Jak jsem se přesvědčil, spokojí se s tím, že existuje prohlášení o shodě. Větší aktivita nastane pouze tehdy, když různá občanská sdružení kritizují nekvalitní výrobky v prodejní síti a tyto informace se objeví ve sdělovacích prostředcích.

ČTU

Jak jsem již uvedl, v novém telekomunikačním zákoně (č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích) zmizely finanční sankce, takže operátoři nemají prakticky žádná omezení z titulu rušení a mohou vysílač postavit prakticky kdekoliv. Odvolávat se na § 100 je problematické. Osobně jsem se o tom přesvědčil v loňském roce v souvislosti se zahájením pozemního digitálního TV vysílání v Brně, kdy multiplex A s výkonem 10 kW rušil v Králově Poli příjem programu analogové Primy, která má vysílač o výkonu jen 100 W. Náš protest ohledně rušení ČTU v Brně odmítl s tím, že § 100 se na tento případ porušování EMC nevztahuje, a pokud podáme podnět k soudu, tak při dnešní rychlosti soudního řízení dojde dříve k vypnutí analogových TV vysílačů než k rozhodnutí soudu. Nákupem set-top-boxu jsem digitální problém vyřešil jen částečně, mám jakýsi hybrid s technickými problémy, protože Prima stále vysílá analogově.

Občan

Má smůlu, nemůže se nijak bránit, protože v legislativě nemá oporu. Stát ztrácí kontrolu nad ochranou občanů před neionizujícím zářením a neplní svoji základní funkci - podle ústavního zákona č. 23/1991 Sb čl. 31 má každý právo na ochranu zdraví. (Takže lze očekávat žaloby, že ani v této věci stát neochránil občany.)

Obavy veřejnosti před neionizujícím zářením a úloha médií

Je zřejmé, že obavy veřejnosti v současnosti silně ovlivňují informace médií. Sleduji řadu let, jak nás sdělovací prostředky informují. Sestavil jsem přehled, kdy se tisk, rozhlas a televize zajímaly o tuto problematiku:

• 1922 - radiotelegrafisté na lodích po 11 letech obsluhy KV vysílačů mají nemoci z ozáření.
• 1972 - pracovníci rozvodných sítí v tehdejším SSSR hlásí nespecifické obtíže.
• 1974 - zemřel radiotechnik Samuel Yannon po 15 letech působení mikrovlnného záření vysílače. Byl to první oficiálně uznaný vliv EMP americkým pojišťovacím systémem.
• 1976 - personál americké ambasády v Moskvě je trvale exponován nízkými dávkami mikrovlnného záření.
• 1979 - první výsledky epidemiologických studií - důkaz o dětské leukémii.
• 1991 - Praha - Žižkov, vysílač TV (dnes by mohl mít 100× větší výkon).
• 1993 - soudní proces vyvolaný floridským obchodníkem Davidem Reynardem proti výrobci mobilů NEC. Reynardova manželka Susanne totiž zemřela na mozkový tumor a Reynard dával vinu za její smrt mobilnímu telefonu. Nutno dodat, že jeho žena každodenně několik hodin přidržovala mobil u hlavy.
• 2001 - kauza s vatikánskými vysílači (Cesano), 19 případů dětské leukemie - soudní spory.
• 2003 - Američané chystají premiéru mikrovlnných zbraní v Iráku a využití mikrovln proti nepokojům či rozhánění demonstrantů.
• 2007 - příprava instalace amerického radaru v ČR (Míšov), úhyny včel v USA.

Z přehledu je zřejmé, že se novináři o toto téma zajímají jen tehdy, jedná-li se o atraktivní či senzační zprávy. V letošním roce mají vlnu konjunktury s americkým radarem v Brdech (myslím tím otázku vlivu neionizujícího záření radaru na zdraví) a úhyn včelstev v USA vlivem elektrosmogu. V dokumentu WHO z roku 1999 Regionální úřadovna pro Evropu informace pro orgány státní správy se uvádí, že u radarů protivzdušné obrany státu se antény otáčejí nebo se pohybují po svislé ose. To redukuje průměrné výkonové hustoty na hodnotu 0,5 W/m², které jsou neškodné. Avšak jako výjimka jsou uváděny vysoce výkonné nerotující vojenské radary, což je dnes diskutovaný naváděcí systém v Brdech.

Nechci kritizovat novináře za neobjektivní, nevyvážené a neprofesionální informace. Měl jsem ale možnost porovnat profesionální přístupy italských novinářů z Corriere della Sera v kauze s vatikánskými vysílači s metodami práce našich redaktorů, např. Práva z 30. dubna 2007 v článku Komu uletěly včely, kde se popisuje úhyn včelstev v USA tím, že je něco ruší - rádiové vlny ... a že pan Klaus v této věci kvalifikovaně pohovoří. Názorně uvedu, jak by napsal článek italský novinář z Corriere della Sera. Ten by vyhledal včelaře praktika, odborníka z oboru včelařství a elektroinženýra, který zajistí potřebné přístroje pro provedení testu (generátor či vysílače EMP a měřič síly pole elektromagnetického pole). Tento tým provede pozorování chování včel v blízkosti úlů. Prověří kmitočty v pásmu VKV a TV vysílačů, dále se zaměří na 410-450 MHz, 900-1800 MHz, intenzita E se nastavuje podle zdravotních limitů 28-61 V/m. Včelař sleduje chování včel, elektrikář provádí měření kmitočtů a intenzity EMP. Regulérnost experimentu posuzuje odborník na včelařství.

Úkolem novináře je pak zajímavě popsat průběh testu, který prezentuje v článku, v němž uvede svůj názor, který vyvolá zájem veřejnosti. Tak by pracovali italští novináři. Pokud se potvrdí, že při některém kmitočtu jsou včely odpuzovány či dezorientovány, provozovatelé to hned zpochybní, protože by jim hrozila úhrada škod včelařům.

(Při amatérském výzkumu jsem zjistil, že např. komáři na jižní Moravě byli odpuzováni při kmitočtu 23 100 Hz, ale příští sezonu je paralyzoval již jiný kmitočet.)

Novináři v Itálii přispěli k tomu, že veřejnost byla objektivně informována v kauze s vatikánskými vysílači, a Itálie má stále limit 6 V/m, nepřistoupila na 28-61 V/m doporučený EU (Radou Evropy). Česká republika doporučení disciplinovaně převzala jako závaznou direktivu přesto, že měla do roku 2000 zdravotní limit 4,3 V/m stanovený na základě třicetiletého výzkumu SZÚ Praha. Poznamenávám, že zdravotní limity určují bezpečnou vzdálenost pro obyvatelstvo od místa zdroje záření. To znamená, že například pro obec Míšov a okolní vesnice je podle našich platných limitů vzdálenost od místa instalace radaru mnohem kratší, než by tomu muselo být v Itálii.

Jak se hodnotí zdravotní rizika radaru?

Metoda hodnocení zdravotních rizik radaru je stejná pro všechny zdroje záření. Standardní postup je následovný. Provede se výpočet EMP, po instalaci zařízení se změří skutečné hodnoty spektrálním analyzátorem a výsledky se porovnávají s hygienickými limity. U radaru v Brdech je nutné upozornit na některá specifika. Předpokládá se, že ani do hlavního, ani do odraženého svazku paprsku se nikdo nesmí dostat, protože se jedná o velký vyzářený výkon v pulzu, což je princip radaru.

Považuji proto za velmi neprofesionální, co bylo zveřejněno v MF DNES 1. září 2007 - srovnávaly se účinky záření radaru v Brdech s účinky záření televizního vysílače 170 kW, mikrovlnné trouby či s účinky Slunce, přírodního zdroje záření nutného pro život. Autoři nevnímají rozdíly v biologických účincích ozařování EMP v pulzním a kontinuálním režimu. Pokud mi autor článku nevěří, doporučuji mu provést experiment - nechat se ozařovat 1kW vysílačem s kontinuálním vyzařováním a vysílačem s pulzní modulací a sledovat změny na CNS (centrálním nervovém systému). Spíš bych srovnával tento radar s laserovým paprskem.

Analyzovat musíme tak zvané postranní vyzařovací laloky, kterým se říká parazitní. Radar zatím není instalován, proto se vychází jen z vypočítaných hodnot či z analogie stejného typu radaru. Hlavní hygienik ČR tyto vypočítané hodnoty porovná s hygienickými limity pro obyvatelstvo (viz tabulka) a dosadí tam hodnoty 41-61 V/m podle vlnové délky radaru. Ujistí nás, že podle vládního nařízení č. 480/2000 Sb. je radar bezpečný a nehrozí prakticky žádné nebezpečí pro naše zdraví. Popřípadě stanoví zóny, do kterých se nesmí vstupovat. Pokud by se zvažovaly hodnoty 4,3-6 V/m, které má Itálie, Polsko, Švýcarsko a patrně i Rusko, dospěli bychom v hodnocení zdravotních rizik radaru k jiným závěrům.

Informační exploze

V době Internetu nemáme nouzi o informace o elektrosmogu čili neionizujícím záření. Stačí zadat www.google.com a klíčová slova, jako například:

• vliv elektromagnetického pole na lidský organismus;
• elektromagnetické pole a zdravotní rizika;
• neionizující záření;
• elektromagnetická kompatibilita.

Otázkou však je, zda dovedeme tisíce odkazů vyhodnotit a učinit si vlastní názor, protože informace jsou často naprosto protichůdné, co se týká účinků na lidský organismus. Zjistíme, že každá zájmová skupina (komise ICNIRP, stavební biologové, mezinárodní agentura WHO, průmyslové ukazatele výrobců - viz Elektroinstalatér č. 1/2003) prosazuje svoje limity. Často se neshodnou ani odborníci ve zdravotnictví. Stačí si přečíst na www.trokavec.cz článek Nehazarduje hlavní hygienik zbytečně? Ing. Jana Musila, CSc., a Mgr. Hany Pafkové a porovnat ho s oficiálním stanoviskem Ministerstva zdravotnictví ČR - Národní referenční laboratoře pro neionizující záření na www.hygpraha.cz. Čemu tedy máme věřit? Za dobu, co sleduji informace na Internetu, okamžitě poznám, zda dokument napsal na objednávku mediální expert, který zastupuje ekonomické zájmy operátorů, nebo se jedná o nezávislé stanovisko výzkumného pracovníka. Přesvědčivě působí i články všímavých lékařů, např. článek Zavalí nás elektrosmog? MUDr. Rudolfa Zemka, který je uveřejněn na Internetu. Literatura prezentující biologické účinky EMP jde do tisíců dokumentů, a přesto mluvčí operátorů vše vyřídí výrokem "Neexistují žádné přesvědčivé vědecké důkazy o nepříznivém vlivu EMP na zdraví".

Přístup k problematice sporného hodnocení působení elektromagnetických polí je v zahraničí podle všeho realističtější než u nás. O řešení problémů s elektrosmogem v Itálii jsem již několikrát psal. Dnes je na www.elektrosmog.cz možno vyhledat v českém překladu:

• Stanovisko spolkového úřadu Německo k výzkumu působení vysokofrekvenčních EMP.
• Evropská agentura pro životní prostředí EEA vyzývá ke snížení limitů pro neionizující záření
• Nejnovější vědecká zpráva vyjadřuje závažné pochyby o bezpečnosti platných limitů pro neionizující záření a doporučuje přijetí nových (University of Albany, New Zork – 31.8.2007)

Posouzení rizik EMP v místě bydliště

Příklad:

Nejen z radaru, ale i z desetitisíců stožárů, na kterých jsou instalovány antény základnových stanic GSM, mají občané obavy z neionizujícího záření. Proto uvedu postup, jak si může každý zkontrolovat trvalou expozici EMP v místě bydliště, na příkladu z praxe.

Ve vzdálenosti 120 m od našeho domu či bytu je postaven 38 m vysoký stožár se třemi vysílacími anténami, zisk jednotlivé antény je 17 dBi a výkon 40 W. Tyto technické parametry lze zjistit na příslušném stavebním úřadě v protokolech o kolaudaci, pokud ne tam, tak na krajské hygienické stanici, zdravotním ústavu nebo u operátora.

Pro velikost intenzity elektrického pole E [V/m] ve vzdálenosti od zdroje záření - při šíření volným prostorem - platí rovnice:

V našem případě platí E = 1,19 V/m.

Podle uvedeného vzoru si můžeme vypočítat zátěž EMP od všech zdrojů záření ve vztahu k místu, které nás zajímá (bydliště, pracoviště). V našem případě se jedná o tři stejné zdroje, ale jednotlivé antény na stožáru jsou jinak směrovány (azimuty vyzařovacích laloků najdete rovněž v dokumentaci na stavebním úřadě). Neměla by nastat situace, že by se sečetly jednotlivé složky 3 × 1,2 V/m. Nikdo vám ale nezaručí, že druhý či třetí operátor v blízkosti vašeho domu nepostaví další vysílací antény. Pak musíte uvedený postup opakovat.

V druhém kroku proto provádíme měření se spektrálním analyzátorem. Tyto přístroje jsou velmi drahé a vlastní je akreditovaná pracoviště, u kterých si můžete měření objednat. Tato měření se ovšem musí platit (asi 8 000 Kč). Poznamenávám, že ještě před několika lety se tato měření prováděla při zdravotních potížích krajskými hygienickými stanicemi zdarma.

V posledních letech se začaly vyrábět kvalitní přenosné spektrální analyzátory pro měření elektrosmogu v přijatelné ceně. Ty využívají firmy zabývající se zdravým bydlením, které provádějí nezávislé odborné měření úrovně elektromagnetického pole. Navíc i poradí, jak případnou negativní situaci řešit, aby nebylo ohroženo zdraví lidí.

Tyto přístroje umožňují změřit maximální i minimální hodnotu EMP, jsou vybaveny výstupem s možností připojení k počítači přes USB a je možné zobrazit spektrogram sledovaného pásma. V přístroji jsou rovněž zabudovány mezní limity podle norem ICNIRP, což je naše vládní nařízení č. 480/2000 Sb., ekologické mezní limity, biologické limity pro interiér. Spektrální analyzátor měří i technickou EMC.

Příklad takového přístroje viz obrázek.

Konečně můžeme provést vyhodnocení z výsledků vypočítaných a naměřených hodnot. V našem případě jsme vypočítali E = 1,19 V/m a měřením jsme zjistili maximální hodnotu 1,6 V/m, minimální hodnotu 0,4 V/m. Porovnáme-li tyto hodnoty se zdravotními limity 41 V/m pro 800 MHz a 58 V/m pro 1 800 MHz, zjistíme, že jsme na 4 % limitu podle vládního nařízení č. 480/2000 Sb. Pokud si do vzorce dosadíme 41 V/m, vyjde nám vzdálenost 3,5 m již jako bezpečná. Operátoři uvádějí pro 100 % limitu vzdálenost 5,1 m, pro 50 % vzdálenost 7,3 m, pro 25 % vzdálenost 10,3 m a pro 10 % vzdálenost 16,2 m.

Antény typu Kathrein 739 634 dovolí tedy hygienici operátorům postavit těsně k našemu domu (stavební úřad by to asi nepovolil). Na tyto anomálie upozorňuji již řadu let. V první části článku EMP a zdravotní rizika je analyzován privátní 1kW VKV-FM vysílač, kde vyšla vzdálenost 19,6 m od stožáru vysílače jako bezpečná. Zdravotní problémy v uvedených vzdálenostech registrují senzitivní jedinci, po přestěhování však mizí.

Hypersenzitivita na EMP

Zjišťuji, že nejvíce problémů s EMP mají senzitivní nebo hypersenzitivní spoluobčané, kterých je asi 3 % populace a kteří se necítí dobře ani při hodnotě intenzity menší než 1 V/m. Dříve jsme je označovali za hypochondry, dnes se pro ně vymyslel vědecký termín idiopatická nesnášenlivost prostředí (Idiopatic Environmental Intolerance, zkratka IEI).

Jsem svědkem toho, že se pletou pojmy IEI, hypersenzitivita, fóbie, psychosomatický syndrom a další. Někteří naši spoluobčané hlásí nejrůznější příznaky, například pocity tepla, chladu, brnění, nespavost, deprese, úzkostné stavy, bolesti hlavy, malátnost, závratě, mžitky před očima, potíže s koncentrací, problémy s pamětí.

Naše zdravotnictví nemá na tyto indikace konkrétní diagnózu. Tito pacienti se většinou posílají na psychiatrii, někdy končí i na oddělení léčby bolesti. Přitom dnes existují diagnostické metody jak ověřit senzitivitu na EMP, kterou má každý určitého stupně a se kterou se narodil a ani o ní nemusí vědět. Deset let jsem se setkával s těmito lidmi při ověřování analgetických účinků VF elektromagnetoterapie i při aplikacích v terénu. Svůj technokratický názor, že co nelze změřit, neexistuje, jsem musel ve svém věku přehodnotit. Mnohokrát jsem narazil na extrémní případy senzitivity například ve Františkových Lázních při předávání přístroje, který je založen na principu pulzní VF stimulace s výkonem 0,25 W (jednalo se o netepelnou terapii). Tehdy zdravotní sestra, která šla kolem místnosti, ve které jsem přístroj předváděl, vstoupila dovnitř a křičela "Co se v této místnosti děje? Jdu právě kolem, naskakuje mi husí kůže, cítím brnění a mám velmi nepříjemné pocity." a žádala o vypnutí přístroje. Samozřejmě jsme pak dvojím pokusem vyloučili jakoukoliv náhodu či jiné vlivy. Druhý neuvěřitelný případ jsem zaregistroval s hypersenzitivním člověkem, který žije na severní Moravě v lesích a nic neví o radiotechnice. Rukama vymodeloval vyzařovací charakteristiku aplikátoru, což je spirálová anténa, kterou jsme pracně měřili pro udělení atestu. Mám i zkušenost z oblasti nízké frekvence, kdy na Českomoravské vysočině jedna rodina nemohla pro nepříjemné pocity chodit kolem trafostanice a musela ji obcházet v určité vzdálenosti.

Dnes si nedovolím tyto lidi označit za hypochondry. Jsem přesvědčen, že v 21. století při narůstání elektrosmogu bude narůstat i počet nesnášenlivců na EMP. Vědci se snaží zjistit, které orgány v těle reagují na EMP a za jakých frekvencí. O funkci a sídle orgánu reagujícího na záření existují pouze dohady - zda je to šišinka, brzlík či žlázy v hlavě a u ledvin. Uvádí se, že možné reakce vyvolávají miliony malých magnetických obvodů v mozku. Objasnění funkce lidských orgánů vyžaduje ještě další bádání.

Ing. Jaroslav Novák: Absolvoval obor radiolokace na spojovací fakultě Vojenské technické akademie v Brně. Postupně pracoval v Tesle Pardubice v oddělení vývoje televizních přijímačů a v Průmyslovém stavitelství Brno na rozvoji a zavádění výpočetní techniky a mikroelektroniky. Na jeho kontě je řada zlepšovacích vynálezů a patentů. Nyní se zabývá vlivem elektromagnetického pole na lidský organismus.